O knize: 2019 / Kniha nabízí nový, nečekaný pohled na ruskou éru fin de siècle v kontextu jeho mnoha spojení s celoevropským diskursem degenerace . Jestliže se až dosud literární vědci omezovali na poukazování na paralely mezi kulturní kritikou z biomedicínské perspektivy na jedné straně a ruskou dekadentní a symbolistickou literaturou na straně druhé, Nicolosi vykresluje široké panorama inherentně antimodernistického diskursu o degenerace, která se objevila v důsledku úzké interakce literatury a psychiatrie. Kniha zkoumá různé proměny narativu degenerativního úpadku: poetiku naturalismu a forenzního psychiatrického výzkumu, literaturu podsvětí a kriminální antropologii, literární darwinismus a eugeniku. Politicky konzervativní psychiatrie a literatura pozdního realismu a naturalismu přitom dostávají stejně důležitou roli při formování, modifikaci a kritickém zkoumání různých narativů degenerace. Tato perspektiva umožňuje identifikovat nezřejmé souvislosti v dílech polozapomenutých i pevně zakořeněných ruských spisovatelů v literárním kánonu: D. N. Mamin-Sibiryaka a F. M. Dostojevského, P. D. Boborykina a M. E. Saltykova-Shchedrina, V. A. Gilyarovského a L. N. Tolstoj, A. I. Svirsky a A. P. Čechov.